Postávám v krajině snů

Stojím sám v aleji vzpomínek

Snění mě zve dál

Zezlátlé stromy volají na mě, tvého syna

Znamení brázdí nebe

Vracíš se rozdat nestihnuté úsměvy

V slze kaneš do první jinovatky

Tehdy jsem byl chlapec v pubertě

Moc se mi chtělo křičet, rozlít bolest, vytrhnout duši z těla…

Před slzícím tátou jsem však nemohl

Nyní se usmívám nad starými pošetilostmi

Jsi daleko a přitom vlastně všude

Mám tě rád …